Vinařská podoblast Znojemská
Celková výměra: 3 500 ha
Vinařské obce: 91
Vinařské tratě: 224
Za chuťově plná a neuvěřitelně aromatická bílá vína skvělé pověsti vděčí Znojemsko nejen vysoké úrovni mnoha vinařů, ale také specifickým přírodním podmínkám. Kromě vín návštěvníky okouzlí i množství jedinečných vinařských památek - několik stovek let staré vinné sklepy, impozantní kláštery a pověstné vinice, které propojují stovky kilometrů vinařských turistických stezek křižujících Znojemsko.
Od historie k současnosti
Podobně jako jiné evropské vinařské oblasti i Znojemsko může za svou novodobou slávu poděkovat Římanům. První vinice v bohem požehnaném vinařském kraji založili možná již římané. Ve skalách nad slavnou viniční tratí Šobes jsou dodnes patrné vyježděné koleje od těžkých římských povozů, které tudy jezdily po obchodní stezce.
Nejstaršími svědky historie znojemského vinařství jsou vedle archeologických nálezů klášterní kroniky a listiny českých panovníků. Jedním ze vzácných dokumentů je listina z 25. dubna 1326 z Bacharachu, v níž český král Jan Lucemburský povolil městu Znojmu obchod se solí a vínem, tedy stejná práva prodeje vína, jaké již několik desítek let mělo město Brno. Během následujících staletí se Znojmo rozvíjelo, bohatlo a díky stálé přízni vládnoucích královských rodů získalo řadu dalších privilegií. Díky skvělým společenským kontaktům se znojemská vína pravidelně objevovala na hodovních tabulích českých králů. Ještě v 19. století bylo Veltlínské zelené ze Znojemska s vůní po lipovému květu a kořenitou hořkomandlovou chutí jedním z nejoblíbenějších vín u habsburského císařského dvora ve Vídni.
Odrůdy
Znojemsko by nebylo Znojemskem bez Veltlínského Zeleného. Odrůda pravděpodobně pochází z Rakouska, jiné prameny ovšem jeho původ kladou do údolí Valtelino v severní Itálii. Tradiční odrůda nabízí neuvěřitelně pestrou škálu typů vín a na Znojemsku je poznáte jako vína všech kvalit až po nejvyšší jakostní kategorie včetně specialit, tedy vín slámových a ledových. K tradičním odrůdám Znojemska dále náleží Müller Thurgau, Sauvignon, Ryzlink rýnský, Pálava, Muškát moravský a Chardonnay. Podíl modrých odrůd je menší, pěstuje se především Svatovavřinecké, Zweigeltrebe, Rulandské modré a v okolí Dolních Kounic Frankovka.
Vinice - půda a klima
Znojemsko leží na rozhraní dvou geologických soustav. Od západu sem zasahuje Český masiv krystalickými břidlicemi chudými na vápník, fosfor a hořčík, z jihu a východu pak západní Karpaty tvořené mořskými jíly a sladkovodními sedimenty, tvořenými především písky. Velmi kvalitní půdy vznikají na čtvrtohorních spraších. Českomoravská vrchovina způsobuje v jinak velmi teplé a suché oblasti občasná ochlazení. Díky střídání slunečných dnů a chladnějších nocí hrozny sice zrají pomaleji, ale zato si uchovávají více vonných látek. Pestrá škála půd vytváří předpoklady pro rozmanitou paletu vín, jimž granitoidní podloží dodává zvláštní minerální charakter. Prvotřídní viniční polohy se táhnou jižně od Znojma od Kraví hory směrem na Hnánice a dál podél hranice s Rakouskem až do Hrušovan nad Jevišovkou. Významné viniční tratě lemují i údolí řek Dyje, Jevišovka a v oblasti Dolních Kounic jsou nejvyhlášenější polohy pro pěstováním modrých odrůd na jižních svazích údolí řeky Jihlavy.
Vinařská podoblast Mikulovská
Celková výměra: 4 750 ha
Vinařské obce: 30
Vinařské tratě: 182
Hřeben Pálavy zaříznutý do meandru řeky Dyje je nepřehlédnutelnou dominantou nejjižnějšího cípu Moravy. Slunce tu umí pálit tak, že si na vápencových skalách připadáte jako někde na slunném jihu Evropy. Zbytky hradů z bílého kamení po staletí pozorně střeží vinné sklepy. Úhledné řádky vinic, protkané klikatícími se vinařskými stezkami, se táhnou kam jen oči dohlédnou. Zbývá jen dodat: vítejte na Mikulovsku!
Od historie k současnosti
Na místě zvaném Hradisko u bývalého Mušova objevili v minulém století archeologové pozůstatky římského vojenského tábora z 3. století našeho letopočtu. Římští legionáři tehdy pod Pálavou založili první vinice; ze zdravotních důvodů totiž pili vodu smíchanou s vínem a nechtěli být odkázáni na dovoz vín z vlasti.
Vinařství na Moravě se rozšířilo za dob Velkomoravské říše a první opravdu věrohodné doklady o rozvinutém pěstování révy vinné na Mikulovsku na přelomu prvního a druhého tisíciletí máme z archeologických nálezů slovanského osídlení. Například hradisko Vysoká zahrada u Dolních Věstonic. K největšímu rozvoji vinařství v kraji došlo po roce 1249, kdy se Mikulovsko a Valticko stalo součástí panství rodu Lichtenštejnů. Obchod s vínem byl zdrojem příjmů šlechty a měšťanů a mnoho obcí si díky výrobě vína vydobylo významné ekonomické postavení. Jmenujme například obce Sedlec, Dolní Dunajovice, Pavlov a Perná. Významnou úlohu ve vývoji vinařství na Moravě a mikulovsku obzvlášť sehráli novokřtěnci, kteří do kraje přišli z oblasti dnešního Švýcarska v 16. století a spolu s nimi údajně i odrůda Sauvignon, ale především moderní postupy ve vinohradnictví a vinařství. Mikulov byl jejich první zastávkou a místem, kde získali azyl.
Mezi dobovými listinami, pečetěmi, horenskými řády a privilegii mají své místo i překrásné kolorované mapy katastrů vinařských obci a viničních tratí. Historickou raritou je přehledná mapa mikulovského panství s vinicemi z roku 1802. Podobně se dochovaly mapy polí a vinic v obci Perná či mapy vinic ve Strachotíně.
Odrůdy
Na vápenitých půdách v okolí Pálavy našel svůj pravý domov Ryzlink vlašský, který zde poskytuje svěží extraktivní vína s nezaměnitelným charakterem a zvláštní minerálností. Pradávná odrůda nemá velké nároky na půdu, ale miluje sluncem prohřáté jižní svahy - a těch tu nachází dostatek.
Ryzlink vlašský, který spolu s Veltlínským zeleným odedávna tvořil hlavní náplň pálavských vinic, nemá s Ryzlinkem rýnským geneticky ani historicky nic společného, ba dokonce přes svůj italský přídomek nejspíš nepochází z Vlach. Na nejlepších polohách pálavských svahů orientovaných na jih, které se nacházejí především v okolí obce Perná, dává Ryzlink vlašský svěží minerální vína s vyšším obsahem aromatických látek. Kromě něj se na Pálavě daří odrůdám Chardonnay, Sauvignon, Rulandskému bílému i Rulandskému šedému. Červená vína reprezentuje zejména Svatovavřinecké, Rulandské modré a Frankovka. Slibnou budoucnost mají výsadby francouzských odrůd Merlot a Cabernet Sauvignon. Ve šlechtitelské stanici vinařské v Perné vznikly nové odrůdy Pálava a Aurelius, v Lednici spatřila světlo světa modrá odrůda Neronet.
Vinice - půda
Pálava, místo s neopakovatelnou atmosférou, strmě vystupuje z mírně zvlněné krajiny lužních lesů dolního Podyjí jako nejzápadnější výspa Karpat. Její vápencové skály sem zavleklo třetihorní alpínské vrásnění pravděpodobně z oblasti Malých Karpat jako příkrov, který překryl mladší třetihorní sedimenty. Pro pěstování révy vinné představuje Pálava jedinečné místo vinorodé severopanonské nížiny, kde je členitější a vrchovinný terén velmi vzácný. Teplé a suché klima ovlivňují kontinentální vlivy od východu a současně mediteránní podnebí z jihu. Horniny bradel mají nadbytek vápníku, na jejich úbočích jsou mohutné návěje vápenných spraší vzniklých jako sedimenty poslední doby ledové doprovázené staršími vápenitými jíly. V jižní části mikulovské podoblasti, a to jak na Valticku, tak v okolí Novosedel a Dolních Dunajovic jsou rozšířeny písky, které překrývají jílovité sedimenty. Právě odtud, z hlubokých sprašových nebo lehčích hlinitých půd, čerpá vinná réva širší škálu živin pro tvorbu aromatických látek a výraznější tóny extraktu. Dává tak vzniknout vínům se zcela jiným charakterem než v jiných podoblastech.
Vinařská podoblast Velkopavlovická
Celková výměra: 5 200 ha
Vinařské obce: 75
Vinařské tratě: 319
Velkopavlovická vinařská podoblast se rozkládá v centrální části vinařské oblasti Morava. Úrodné roviny, táhnoucí se od Brna směrem k Břeclavi, patří k nejteplejším místům České republiky. Málokoho překvapí, že díky ideální poloze a příznivým klimatickým i půdním podmínkám se tu vinná réva úspěšně pěstovala už v dobách Velkomoravské říše a dnes se zde pěstují naše nejlepší červená vína.
Od historie k současnosti
Písemné doklady o vinohradech na jižní Moravě pochází až z počátku druhého tisíciletí. Jsou obvykle citovány ve výčtu majetku klášterů, v kupních či darovacích listinách a soudních výrocích ve sporech o vinohrady či vinné desátky. Ač z nich nevyčteme podrobnější zprávy o stavu tehdejšího vinohradnictví a vinařství, přesto potvrzují existenci vinohradů v určité lokalitě.
Patrně první písemná zmínka o vinařství na Velkopavlovicku je z roku 1252, kdy Boček z Obřan obdaroval nový cisterciácký klášter ve Žďáru třetinou výnosu svých vinohradů v Pouzdřanech, Zaječí a v Pavlovicích. Od 13. století do vinařství na moravském venkově vstupovali bohatí měšťané. Protože dobrá vinice mívala větší cenu než pěkný dům, ukládali obyvatelé Brna, Znojma či Olomouce své finance právě do vinohradů. Tehdy se zformovalo kdysi nejvýznamnější moravské vinařské středisko Hustopeče. V Hustopečích byl také nejvyšší horenský soud pro Moravu, to znamená, že právě zde se řešily všechny spory týkající se vinic a vína.
Odrůdy
Protože na hlubokých půdách s vysokým obsahem hořčíku se daří zejména modrým odrůdám, Velkopavlovickou oblast proslavila nezaměnitelná červená vína. Vyhlášená je především odrůda Frankovka s typickou purpurovou barvou, skořicově višňovým aroma a minerální, jemně tříslovinovou chutí s pikantní kyselinkou. Z červených odrůd z této podoblasti si zaslouží pozornost také lehčí, jemně kořenitý Modrý Portugal, z bílých odrůd se daří Veltlínskému zelenému s kouřovou vůní a pikantně ovocnou dochutí či Rulandskému šedému. Pozoruhodná vína dávají též aromatické odrůdy Muškát moravský a Tramín červený s typickými kořenitými tóny v chuti a vůní růží i vytékající smoly z borovice. Ve šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích se zrodily čtyři bytostně moravské odrůdy - bílé odrůdy Aurelius a Pálava (práce na jejich šlechtění byly ukončeny ve šlechtitelské stanici Perná) a modré odrůdy André a Agni, která vznikla křížením modré odrůdy André s bílou aromatickou odrůdou Irsai Oliver.
Vinice - půda
Hlavní viniční tratě velkopavlovické podoblasti se táhnou od Židlochovic přes Hustopeče, Velké Pavlovice, Bořetice, Vrbici a Kobylí až do Velkých Bílovic. Zajímavé polohy jsou také kolem Klobouk u Brna, Krumpíře a Velkých Hostěrádek. Na Velkopavlovicku jsou zastoupena snad všechna geologická podloží jižní Moravy, vápenité jíly, slíny i pískovce. Zatímco v severní části oblasti převládají v pěstování bílé odrůdy, například na Moravě kdysi nejrozšířenější Neuburské, vhodné pro svůj bujný růst do suchých svahovitých poloh, centrální části s hlubokými a záhřevnými půdami s vyšším obsahem hořčíku dominují modré odrůdy. Vinohrady leží zpravidla na svazích s jihozápadní a jižní orientací, kde zrání hroznů urychlují teplé fénické větry. Zdejším bílým vínům nechybí ovocné a květinové tóny výrazných vůní i svěžest, podporovaná vyšším obsahem kyselin. Červená vína jsou díky vyššímu obsahu hořčíku v půdě plná a při správné vinifikaci se mohou se ctí srovnávat se světovými červenými víny zvučných jmen.
Vinařská podoblast Slovácká
Celková výměra: 5 000 ha
Vinařské obce: 115
Vinařské tratě: 406
Slovácko, to je nejen oblast vína, ale také kraj lidových písní, krojů, tanců, slavností a tradičních řemesel s hojností historických památek a četných vinařských zajímavostí, s nimiž se můžete seznámit prostřednictvím několika vinařských stezek, ve strážnickém skanzenu nebo v Uherském Hradišti. Vlastnictví vinohradu a malého vinného sklepa patřilo k typickému venkovskému životnímu stylu tohoto koutu Moravy odnepaměti.
Od historie k současnosti
Minulost Slovácka je úzce spojena s působením soluňských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje, kteří přišli na Moravu v roce 863. Potřeba vína pro liturgické účely podpořila rozšíření vinic a cyrilometodějská mise jen podtrhla jeho význam. Stopy působení učenců ze Soluně naleznete například v Modré a na Velehradě, významném poutním místě, v Uherském Hradišti-Sadech anebo na slovanském hradišti v Mikulčicích. Při cestách po Slovácku zjistíte, že pravidelné řádky révy vinné jsou výrazným krajinotvorným prvkem. Temná zeleň vinných keřů vyniká na pozadí zlatavých lánů řepky, slunečnic a obilí. V Archivu města Hodonína je cenná listina, v níž o víně místo klášterů a panovníků rozhoduje pozemková vrchnost. Od začátku 16. století patřilo víc než 75 let hodonínské panství pánům z Lipé. V březnu 1555 Pertold z Lipé potvrdil Hodonínu svobodný nálev vína a zakázal nalévat vína cizí.Z hroznů Ryzlinku rýnského z nejlepších tratí v Bzenci a okolí se zrodilo znamenité známkové víno Bzenecká lipka. Název mu propůjčila jak delikátní lipová vůně a lahodná chuť medových tónů, tak i stařičká lípa v zámeckém parku. Z vinařské obce Blatnice pod Svatým Antonínkem pochází vynikající známkové víno Blatnický roháč (kupáž vín Ryzlink Rýnský, Rulandské bílé a Sylvánské zelené).
Odrůdy
Vína severnějších vinařských oblastí Evropy jsou vinařskými odborníky vyhledávána pro zvláštní krásu a nezaměnitelný charakter sevřeného projevu svěží kyselinky a extraktivních látek s prodlužující se perzistencí (dochutí), která vyniká zvlášť u lahvových vín. Paleta předkládaných odrůdových vín je navíc podobně pestrá jako zdejší folklor.
Výše položené vinice dávají plná vína se svěžím charakterem, jemnou kyselinkou a výraznými aromatickými látkami. V Bílých Karpatech se daří Rulandskému bílému i Rulandskému šedému, Sylvánskému zelenému i Veltlínskému zelenému a Chardonnay, z vrchních kamenitých partií pochází vynikající Ryzlink rýnský. Na Kyjovsku a Uherskohradišťsku, v severnější výspě vinařské oblasti Morava, jsou rozšířenější ranné odrůdy jako Müller Thurgau či Muškát moravský, který vznikl ve šlechtitelské stanici v Polešovicích. Z modrých odrůd se pěstují nejčastěji Modrý Portugal, Rulandské modré, Zweigeltrebe, Svatovavřinecké a Cabernet Moravia vyšlechtěný v Moravské Nové Vsi.
Vinice - půda
Pestrou odrůdovou skladbu a různorodost krajiny, půd i mikroklimatu vinařské podoblasti Slovácko ocení zejména ti milovníci vín, kteří u tohoto ušlechtilého nápoje vyhledávají terroir a jedinečnost.
Jižní část podoblasti tvoří Podluží a Mutěnicko, teplý a suchý kraj s lehkou půdou v údolí řek Moravy a Kyjovky. Východně odtud se zvedají Bílé Karpaty, v nichž podloží viničních tratí tvoří vápencovité sedimenty se střídajícími se vrstvami pískovců, jílovců či vápenců. Půdy zdejších viničních hor jsou těžké, hluboké a vododržné; což se příznivě projevuje především v suchých létech, kdy na nich réva přijímá živiny nerušeně, a to se projevuje ve větší plnosti vín. Vinařství v okolí Kyjova a Uherského Hradiště má už typický severní ráz, kde vinice využívají pro svůj růst osluněné jižní stráně kopcovitého terénu a při zrání vín zde výraznou rol hraje rozdílná nadmořská výška a odlišnost návětrných a závětrných svahů hor a výskyt podzimních sušších a teplých fénických větrů, které urychlují zrání bobulí.
